Zlato atakuje historická maxima, patří do investičního portfolia?

Zlato je jedním z nejstarších investičních aktiv a historicky sloužilo jako uchovatel hodnoty. I dnes investoři uvažují o jeho zařazení do portfolií, zejména jako formu ochrany před inflací, geopolitickou nejistotou a hospodářskými krizemi. Jaké jsou výhody a nevýhody investice do zlata a kterou formu zvolit?

Historický pohled: proč zlato?

Po staletí si zlato udržuje hodnotu, což z něj činí populární aktivum během ekonomických krizí. Například v průběhu finanční krize v roce 2008 cena zlata výrazně rostla. Znatelného cenového nárůstu jsme svědky i nyní v návaznosti na proběhlou inflační vlnu spojenou s výraznou expanzí peněžní zásoby ve vyspělých ekonomikách. Investoři jej rovněž považují za bezpečný přístav a vhodnou složku k diverzifikaci portfolií díky jeho nízké korelaci s cenami ostatních aktiv. 

Například vůči akciím s velkou tržní kapitalizací z USA v poslední dekádě korelační koeficient dosahoval pouhých 0,24. Dá se tak říci, že zlato si do velké míry žije vlastním životem a chová se jinak než tradiční investiční aktiva. Zároveň výkonnost zlata je v poslední době velmi solidní, když v průběhu uplynulých 10 let zhodnotilo v dolarovém vyjádření o 141 %.

Formy investice do zlata

Klasickou cestou pořízení zlata je nákup ve fyzické podobě, tedy například zlatých mincí či slitků. Jako nejlepší se jeví pro drobnější investory uncové slitky, které dosahují přijatelného premia nad cenou surového kovu. U renomovaných obchodníků se tato přirážka může pohybovat okolo pouhých 2 %, což je přijatelné. 

Výhodou této formy je přímé vlastnictví a nezávislost na finančním systému díky absenci jakéhokoliv prostředníka. Pro mnohé hraje klíčovou roli i anonymita. Naopak nevýhodou přímého nákupu jsou možné vyšší náklady některých prodejců (spread mezi nákupní a prodejní cenou) či nutnost bezpečného skladování a nižší likvidita.

Pro sofistikovanější investory pak dává smysl i nákup zlatých ETF a dalších burzovně obchodovaných produktů navázaných na cenu zlata. Výhodou je snadná obchodovatelnost na burze, nižší transakční náklady, rovněž investor nemusí řešit úschovu například v bankovním trezoru. Nevýhodou je však fakt, že investor zlato fyzicky nevlastní, což může být problém v případě naplnění velmi černých scénářů, například válečného konfliktu. 

Expozici na zlato pak lze vytvořit i skrze akcie těžařů, které poskytují potenciál vyššího výnosu než při nákupu samotného zlata. Jde však o cestu pro velmi zkušené investory, výběr konkrétního těžaře může být složitý a volatilita takové investice velmi vysoká. Zkušení burziáni mohou rovněž spekulovat na zlato pomocí derivátů (futures, opce, CFD), to už je však cesta spíše pro aktivní tradery než pro běžné investory. 

Autor článku:  Ing. Petr Němec, MBA, Business & Risk Development Manager

Mělo by zlato být součástí portfolia?

Zlato může být užitečnou součástí diverzifikovaného portfolia, zejména jako ochrana proti inflaci a ekonomickým otřesům. Obvykle se doporučuje alokovat do zlata 5–10 % portfolia, to zajistí snížení volatility majetku investora bez negativního dopadu na očekávaný výnos. 

Investice do zlata tak může dávat smysl jako dlouhodobá pojistka proti nejistotě. Forma investice závisí na individuálních preferencích. Jako nejlepší se obecně jeví nákup fyzického zlata ve formě uncových slitků či vytvoření expozice skrze ETF, případně kombinace obou přístupů.

Otazníkem však zůstává dopad nárůstu popularity bitcoinu na budoucí cenu blyštivého kovu. Zejména mezi mladými investory je “digitální zlato” velmi populární a do budoucna by mohlo odsát část poptávky po zlatě, jehož tržní kapitalizace dosahuje přibližně 19 500 mld. USD. Hodnota všech bitcoinů je přitom přibližně desetinová. Zlato tak nadále zůstává tradičním a po tisíce let ověřeným uchovatelem hodnoty, místo v portfoliu většího investora si tak rozhodně zaslouží.